Pitný režim v kojeneckém a batolecím věku

Motto:
Claude Bernard: Žijeme jak ve vzduchu, tak i  ve vodě!

Vzduch není vnějším prostředím pro jednotlivé buňky z nichž je organismus vytvořen. Vnějším prostředím pro buňky je tekutina, která je obklopuje. Její složení je obdivuhodně stálé a k udržování této stálosti má organismus biologický mechanismus. Živý organismus může fungovat jen tehdy, jestliže každá jeho buňka je obklopena stálým množstvím tekutiny o stálém složení.

Potřeba těchto tekutin jejichž základem je voda je pro veškeré živé organismy klíčovou životní podmínkou, neboť jejich orgány jsou charakteristické právě vysokým obsahem vody.

Nedostatek tekutin vyvolává snížení perfuze a snižuje průtok krve tkáněmi, zejména ledvin. Krev zásobuje tkáně živinami, kyslíkem a odplavuje zplodiny látkové výměny a v konečném efektu může nedostatek tekutin zapříčinit i  zahušťování krve a pokles krevního tlaku.

Naopak neúměrný přívod tekutin může způsobit narušení činnosti plic.

U nedonošených dětí je přívod tekutin určován především gestačním stářím, hmotností a individuálními potřebami. Opět platí zásada, že čím nižší je porodní hmotnost, tím vyšší je potřeba tekutin.

Potřeba tekutin u nedonošeného dítěte s porodní hmotností 750 g činí 3.den po porodu 130 - 170 ml, zatím co potřeba dítěte s porodní hmotností 2,5 kg činí 3.den po porodu jen 100 - 130 ml na l kg hmotnosti.

U nedonošených dětí dochází k největším ztrátám vody tzv. evaporací t.j.odpařováním vody ještě nezralou pokožkou. Proto je třeba v prostředí zvyšovat vlhkost vzduchu a omezovat ztráty tepla.

Zvláště nepříznivý je následek vodního deficitu při průjmových onemocnění. Deficit tekutin se projevuje s počátku stoupajícím neklidem, později ochablostí, sníženým kožním turgorem, suchou sliznicí, ztrátou slz a posléze oligurií až anurií.

Zvýšenou potřebu tekutin způsobují horečky, kdy organismus produkuje velké množství tepla, které napomáhá imunitnímu systému k potlačovaní infekce.

Potřeba tekutin u dítěte s horečkou narůstá s každým stupněm Celsia až o l2 %.

Kojenci, kteří jsou kojeni, nemají potřebu úhrady tekutin podáváním nápojů. Zdravý kojenec při správném způsobu kojení získává dostatečné množství tekutin i  živin pouze mateřským mlékem.

Mateřské mléko v průběhu kojení mění své složení a proto může být nápojem i  výživou. Na začátku kojení získává kojenec tzv. přední mléko, které má vyšší obsah vody a nižší obsah základních živin, zejména tuku.

V průběhu kojení se poměr vody a živin vyrovnává až mléko přechází v tzv. mléko zadní, které má již zvýšenou sušinu, zejména nárůstem mléčného tuku a stává se sytící potravinou.

Voda je ideální prostředí, ve kterém se odehrává obrovské množství biochemických pochodů nezbytných pro udržení života.

Voda ve formě krve, lymfy či mezibuněčné a vnitrobunečné tekutiny transportuje živiny v těle na místo konečného určení tj. k jednotlivým buňkám.

Voda sehrává v organismech i  další roli při procesech termoregulačních, neboť při zvyšování teploty venkovního prostředí se organismus ochlazuje pocením a tím zabraňuje jeho přehřívání.

Voda sehrává i  stejnou roli při termoregulaci, nezbytnou v souvislosti se stoupající tělesnou aktivitou.

Voda tvoří v těle dospělého člověka až 7O% jeho hmotnosti. Prakticky všechny děje související s životními pochody se odehrávají ve vodním prostředí.
Následkem termoregulačních procesů je nejen ztráta vody, ale i  minerálních látek,které odcházejí pocením.

Základním principem relevantního pitného režimu je nejen udržení optimální vodní bilance, ale i  bilance látek,které organismus ztrácí pocením.

Doporučený denní režim spotřeby tekutin je pro dospělého jedince v průměru 2,5 litru,což představuje průměrný příjem tekutiny asi na úrovni 35 ml denně na l kg hmotnosti.

U dětí je potřeba tekutin mnohonásobně vyšší a pohybuje se v rozmezí od l5O ml na l kg hmotnosti při stoupajícím věku až do l6 let.

U předčasně narozených dětí a dětí s nízkou porodní hmotností je potřeba tekutin na l kg hmotnosti ještě vyšší.

Potřeba vody závisí především na teplotě a vlhkosti prostředí a dále pak na tělesné aktivitě.

Základní výdej vody je močí, stolicí, perfuzí a perspirací. U dospělého jedince činí tyto ztráty denně v průměru l,5 l močí a stolicí, O,6 l perfuzí a O,4 l perspirací.

U dětí jsou ztráty vody perfuzí relativně vyšší, neboť povrch těla dítěte je vzhledem k jeho váze podstatně vyšší než u dospělého jedince.

Také ztráty vody močí jsou mnohonásobně vyšší s klesajícím věkem a hmotností.

Věk	množství moči (ml/24 hod)
l0 dní	300 ml
l rok	500 ml
5 let	700 ml
l4 let	1400 ml

 

Dospělý jedinec o váze cca 75 kg vytvoří za 24 hod průměrné množství až l500 ml moči.

Lidský organismus umí udržovat stálý objem vody v těle i  koncentraci minerálních látek.

Zvýší-li se koncentrace minerálních látek v tělních tekutinách, je to signálem nedostatku vody. Je známo, že vyšší příjem sodíku vyvolává ihned pocit žízně. Při jeho vyšším příjmu je třeba zvyšovat i  příjem tekutin.

Pomocí antiuretického hormonu,vylučovaného hypofýzou,začnou ledviny vylučovat koncentrovanější moč a tím vyvolají pocit žízně.

Ve spánku je tento mechanismus utlumen a proto je důležité zahajovat pitný režim podáním dostatečného přívodu tekutin.

Potřeba dětských nápojů v průběhu kojení tj. do ukončeného 4 - 6 měsíce věku je minimální a jejich podávání je vhodné jen v odůvodněných případech.

U dětí vyživovaných náhradní mléčnou kojeneckou výživou může podávání dětských čajů být vyjímečně opodstatněné, neboť standardní viskozita a hustota obnovovaného mléka může v individuálních případech vyvolávat pocit žízně i  při plném nasycení.

Je evidentní,že nápoje,podávané v kojeneckém a batolecím věku musí splňovat náročné hygienické požadavky, včetně požadavků na přítomnost látek s biologickou aktivitou a dalších přídatných látek.

Z hlediska užitné hodnoty nápojů hodnotíme zejména senzorické vlastnosti a schopnost eliminace žízně. Chuť má být spíše mírně kyselá, nahořklá či natrpklá. Výrazně sladká chuť žízeň spíše excituje.

Mezi nejpřirozenější nápoje pro kojeneckou a batolecí populační skupinu náleží ovocné šťávy a bylinné a ovocné čaje.

V kojeneckém období podáváme nápoje zejména při teplotě, ztrátě chuti k jídlu a při silném pocení. Se zaváděním pevné stravy se snižuje i  příjem vody, jejíž deficit je nutno doplňovat podáváním tekutin v objemu cca 200 ml/den.

Ovocné šťávy nemají nahrazovat pití mléka a mají se podávat až v době, kdy dítě je schopné pít z hrnečku. Jejich podávání v kojeneckém věku však může v některých případech vyvolat nežádoucí reakci.

Pro kojenecké a batolecí čaje jsou vybírány ovocné a bylinné komponenty, které vyhovují jak z hlediska chuti, tak i  z hlediska podpůrných preventivních účinků přechodných obtíží, doprovázející toto věkové období.

Předností ovocných čajů jsou vysoké obsahy karotenů, flavonoidů,anthokyanů a nativních vitaminů, přírodních aromatických látek a pektinu. Významný je především pektin, který má detoxikační účinky, optimalizuje metabolické procesy a napomáhá k prevencí vzniku zubního kazu.

Předností bylinných čajů jednodruhových i  směsných je jejich velmi dobrá schopnost utlumit žízeň a jejich složením napomáhat preventivním účinkům vzniku řady onemocnění a metabolických poruch.

V současné době nabízí nápojový průmysl široký sortiment nápojů, které je možno začlenit do následujících skupin:

• stolní vody sycené a  nesycené
• minerální vody
• limonády přírodní a  tresťové
• kolové nápoje
• džusy
• nektary
• čaje (čajové nápoje)

Z uvedených nápojových skupin jsou pro kojenecký a batolecí věk nejvhodnější certifikované čajové nápoje ovocné a bylinné.

Předností bylinných nápojů je jejich mimořádná schopnost utišení žízně což ovlivňují zejména bylinné extrakty.

Vedle dětských nápojů v klasické tekuté formě jsou z hlediska užitných vlastností upřednostňovány instantní suché nápoje v prášku. Jejich nespornou předností je velmi nízká hmotnost a objem, snadná skladovatelnost, dlouhodobá trvanlivost a pohotová příprava.

Vypracoval: Doc.M.Dědek